Nebudu lhát, k názvu článku mě inspiroval Harry Styles a jeho song z nového alba. V překladu (btw ani na BBC radio 1 toto slovo neznali) to znamená závěrka, záklopka u fotoaparátu (myšleno především u zrcadlovky) – tedy to, kolik „ze světa pustíte dovnitř“.
Hudba Harryho Stylese pro mě má takovou správnou atmosféru – Aperture vyjadřuje můj pocit jako kdybych se dívala na svět skrze hledáček objektivu přes závěrku, zatímco například Satellite odráží můj celoživotní pocit jako kdybych plula bez zajištění a opory hlubokým vesmírem, stále blízko Zemi, ale ne dostatečně, abych se na ni dokázala dostat a navazovat bez obtíží mezilidské vztahy, abych žila život ostatních… Nepřipomíná vám to metaforu Eurus Holmes o tom, že je malé děvče uvězněné v letadle plném lidí v bezvědomí a nedokáže přistát?
Neumím se přizpůsobit této době – algoritmy, dosahy, podcasty, reelska o kravinách, youtubeři, influenceři, vlogy o ničem, každý druhý má iPad Pro 1T, aby mohl stříhat videa… Mám ráda „staré“ dobré písmo. Čtení. A to sama nejsem žádný čtenář.
Vlogy jsou vlastně videoblogy, které jen dokazují, že lidé rádi sdílí svůj život, jen více v té obrazové formě. To já v zásadě taky, mám deseti tisíce fotek na různých cloudech a byla jsem schopná si fotit i pověšené prádlo – v tomto se zase tak příliš od vlogerů neliším. Co ale nemůžu vystát, je mluvení na kameru… můj předchozí článek vám napoví proč (s pomalu ztrácející se mimikou vypadám prostě hrozně, trapně, dětinsky…?). A pak ty tanečky okolo, jako je právě střih, případně i dabing a podobně. Škoda, že se doba tak změnila, kdysi jsem byla prakticky influencerem, měla jsem tisíce čtenářů, ale to bylo vše před rokem 2020, před COVIDem, rozmachem TikToku a reelsů a samozřejmě… před Slováky.
Slováci a rozvod
Je to zhruba týden zpátky, možná už i týden a půl, kdy R. přišla do e-mailu předžalobní výzva, abychom upustili od jejich… čeho vlastně. Obtěžování? Stalkingu? Kdo ví. Oni to nazvali zásahem do osobních práv. Chápete to?! 7 let především mě pronásledují, několikrát jsme se kvůli nim stěhovali, dávají nás špehovat, páchají trestné činy, dávají trestné oznámení a exekuce po celé EU, a když mě pan zahradník douráží takovým způsobem, ke kterému se doteď nesnížil nikdo nikdy – a to už jsem v životě potkala psychopaty – tak ještě jdou posílat předžalobní výzvu. 🤢 On, Viola a její potomci, obzvlášť kterým nikdo nezkřivil ani pomyslný vlas. Tam se o nějakém domnělém zásahu do jejich práv nemůžeme bavit ani v paralelním vesmíru, natož teď a tady.
Prý zveřejňovat osobní konverzace je zásahem do osobnostních práv, i když je pravdivá, protože je vytrhnutá z kontextu. 😜 Jak chcete vytrhnout z kontextu následující věty: „cistym zlom, ktore prislo na tento svet zakomplexovane, ktore sa rozhodlo nicit okolo seba vsetko a vsetkych“, „chuderou husi nepásol“, „nedokysličený mozog“, „henten (tamten) invalid“, „muchy, ktoré treba postriekať sprejom“, „dve vysoke skoly, kopec kurzov, nadpriemerne IQ a v hlave prazdno….“, „Aneta ma vysoku skolu zobracku asi…..nataheje paprce z kazdej strany…. (paprce jsou něco jako pařáty, narážka na moje cyanotické prsty, které mají odlišný tvar od těch klasických)“, „stvavu kampan si zacal Ty a jej chore velicenstvo….“, „ona pomaha ludom akurat tak na psychiatriu“, „dokonca aj pri politike sa zhodujeme ze Babis a Fico su zlo…..ale garantujem Ti, ze kedy mala moc Tvoja Anetka, tak toto je este slaby odvar“, „ja som fakt nezazil za cely zivot, tak zleho cloveka a to som uz stretol hocikoho“, ja osobne byt v Tvojej kozi, zbavim sa toho parazita (myšleno mě)“, „ty si spolu s nou pre mna absolutne dno“, „ste chori ludia, nie len fyzicky, ale hlavne psychicky“, „ale to co pise HENTA a Ty kade tade, do spisov, do TO, na webe…svedci o tom ze na Violu ziarli, lebo Ti dala dve deti, ktore Ti ona nikdy nemoze dat…..“, „to HENTEN invalid by sa po Tvojej smrti o dieta postaral?“, „boze preco si nam tuto zenu doviedol do zivotov.“ A to ani není všechno!
Jiný kontext, než urazit, ponížit a dehumanizovat to ani nemá. Tady není CO vytrhávat z kontextu. Nicméně… došla mi trpělivost. A podala jsem žádost o rozvod – manžel mi výběrem matky svých potomků dotáhl do života tyhle blázny a já s nikým z nich už nechci mít nic společného. A zároveň jsem kontaktovala jak krajskú prokuraturu v Bratislavě, tak i Centrum pravnej pomoci (ze strategických důvodů nebudu říkat, jaké mám plány, ale oslovila jsem Centrum proto, že už si nechci dál znovu prožívat retraumatizaci) a bude-li to třeba, půjdu i na ESLP. Na narcise nic jiného neplatí než trest.
Nicméně ke Slovákům, včetně mého stále ještě manžela R., se již nijak dál nechci vyjadřovat.
Právník samouk
V pátek jsem se dožrala, vážně a to kvůli to zjevně víceméně zbytečnému Spolku Šalamoun, který vedou dva muklové bez VŠ (každý, kdo někdy psal diplomovku, nebo třeba disertačku a nemá IQ sáněk, je schopný napsat obstojné podání na jakýkoliv soud) a jedna zjevně nepříliš schopná advokátka, když se o správním právu musí radit s jiným advokátem (jakože reálně, správní žaloby proti ČSSZ si lidé často píšou úplně sami). A dožrali mě, když jsem šla zrovna od soudu. Tu. V Manchesteru. Vtipná shoda náhod. 😜
Zabšklý protivný dědek John Bok a jeho poskok Peričevič, který použije de facto a de iure vedle sebe v té stejné větě, když jsou to doslova anonyma, a tak se logicky vylučují… ach jo.
A o co vlastně šlo? Rýpu do jejich kauz, do těch prakticky jediných dvou, na kterých si staví svou propagaci (kterou stejně neumí, protože moje rady z před roka a půl ještě z doby, kdy jsem pracovala v marketingu a vím, jak to chodí, v plném rozsahu ignorovali)… a to se jim nelíbí. Protože za 12 let nebyli schopni zjistit a objevit to, co já v bolestech během pár minut.
Ale počkejte – nepředstavujte si rýpání do nich, jakožto do samotného případu. Když jsem se před rokem a půl, no skoro před rokem a tři čtvrtě dostala ke kauze Petra Kramného, začala jsem jim pomáhat, ale oni mou snahu prostě zahazovali. Jejich věc. Já mám tendenci všeobecně přeceňovat lidskou inteligenci a podceňovat míru ega. Jenže se stala nevídaná věc – Petr mi začal věřit víc a víc, protože jsem mu přinášela nové poznatky a úvahy, přinesla jsem mu nejpravděpodobnější teorii, co se vlastně doopravdy stalo – od příčiny smrti, až po její mechanismus, časovou osu a motivaci, poznala jej jako člověka, který by neublížil ani mouše, natož vlastní dceři (nebo i té manželce) a jelikož tento Spolek z Petra těží a žije, ale přitom řeší jakousi znaleckou doložku, která na Petrově posudku o údajném zabití elektřinou ani nebyla za předchozího zákona nijak definovaná, místo schopnosti reálně pomoci, tak se obuli do mě. Jako vždycky.
Díky bohu se mnou Petr souhlasí a sám mi řekl, že taky má nervy, když se má někomu ze Spolku ozvat, protože jsou neskutečně přezíraví až zlí. Že si to dovolí ke mně, mě nepřekvapuje, jsem pro ně cizí parazit (stejně jako pro Václavka, který se vecpal do mých sociálních sítích, do e-mailů a pronásleduje mě, vidíte tu ironii?), ale s Petrem by si to ti pitomci opravdu neměli podělat.
Víte, proč jsou ti televizní géniové, ti nejchytřejší v místnosti vykreslováni v seriálech tak arogantně? Protože je to ochrana před bolestí, kterou nám hloupost ostatních přináší. Hlubokou, zdrcující, orgány rvající bolest. Sherlock nebral kokain jen tak, House nebral Vicodin jen pro bolest spojenou s infarktem jeho hýždě a já nejedu v Neurolu, Diazepamu, Kodeinu a teď už i snad i medicínském konopí jen z dlouhé chvíle. A nejen proto, že mám chronické bolesti, protože kdo četl moje bio, ví, že jsem de facto paliativní pacient (byť v tuto chvíli neumírám a ani nemám rakovinu).
Já vám řeknu, pracovat jako House v nemocnici, kam by přišel nějaký zfanatizovaný rodič, že dítě nedal očkovat, protože jde o průmyslové sračky, co mají nakrmit farmaceutické firmy a způsobují autismus, na místě se neudržím. Nebo kdybych potkala člověka typu Anderson (přiznám se, že nevím, jestli existuje i v předloze), tak jako Sherlock taky vybouchnu, ať mlčí, že kvůli jeho kecům klesá IQ celé ulici.
Lidská hloupost (a tím skutečně nemyslím sluníčka s Downovým nebo Williamsovým syndromem, kde je podprůměrné IQ téměř samozřejmostí) společně s velkým egem je ta nejnebezpečnější zbraň. Podívejte se na Trumpa například. Vážně si myslím, že o prezidentovi USA měla rozhodovat i celá Evropa (kromě Ruska samozřejmě, ale to není moc Evropa).
Poslala jsem v Petrově jméně žalobu – nebudu zatím spoilerovat – a za 10 dní přišlo zamítnutí. Zamítnutí jsem předpokládala, brala jsem to jen jako nutný první krok, ale za DESET DNÍ. DESET. Za takhle krátkou dobu si ani jeden soudce při svém mizerném platu (sarkasmus) ani nesedne ke spisu, natož aby rozhodl rovnou senát tří z nich.
Škoda, že nemůžu spoilerovat – tam padly takové perly, kdy v odůvodnění senát složený ze tří soudců, šesti očí a tří mozků, zaměňuje žalovaného za subjekt, se kterým žalovaný má určitý vztah, nebo že tu žalobu měl Petr podat 9 let před tím, než se narodil.
A tito tři lidé ze Spolku Šalamoun se museli poradit s advokátem, aby jim vysvětlil, jaké jsou důvody zamítnutí… protože toho nejsou schopni? Zatímco já to četla pod silnými prášky oblbováky, napůl oka? (Jelikož mě lidská arogance a blbost opravdu rozčiluje, až mě dohání k úzkosti – proto mám ze Slováků takové trauma.)
Spolek Šalamoun a následné otevření Facebooku, kde na mě vyběhl příspěvěk ve skupině Postižení proti ČSSZ jedné paní, které z III. stupně invalidního důchodu vytvořili I. stupeň, že je prý její rakovina v remisi, přičemž se nejspíš nedožije ani přezkumu, natož možného správního soudu, protože ji má všude – doslova se jí rozpadají kosti, dopálila jsem se takovým způsobem, že moje myšlenky na založení neziskové organizace, které tak přichází i odchází posledních 10 let, se transformovaly do rozhodnutí, že si neziskovou organizaci skutečně ZALOŽÍM.
Chci, aby její intencí bylo pomáhání hendikepovaným v boji s úřady a soudy – ať už Petrovi, jehož psychologický a psychiatrický posudek přímo křičí AUTISTA! (to byl důvod, proč jsem se ho odhodlala oslovit), ale chápete, rok 2014, to se ještě věřilo, že autismus je jen výsada malých kluků, co mají rádi vláčky a mlátí hlavou o zeď, takže tato diagnóza nezazněla a soud k němu přistupoval předpojatě jako k neurotypikovi (zvláštní mimiku a chování si nejen trestní soud, ale i soud z lidu vyložil jako občasné pseudoherecké výkony a jindy psychopatický chlad), stejně tak Martinovi, jehož soud dokázal odsoudit jen na základě toho, že se na něj jeho advokát ex offo jednoduše vykašlal a Martin neslyšel, co se při slyšení děje (ano, v angličtině se doslova používá termín hearing, pokud jde o soudní pojednávání). A tak se vlastně nebránil.
Stejně tak chci pomoci stejně hendikepovaným lidem jako jsem já – vím moc dobře, co to obnáší. Trvalo prakticky 3 roky, než jsem se domohla zvýšení invalidního důchodu na III. stupeň (upřímně zpětně ani nechápu, že jsem tolik let měla důchod II. stupně, přesto, že i za něj jsem byla šťastná) a získání ZTP průkazu rok a půl. Úřad práce řekl, že jsem jen TP (těžce postižená), což je status k úplnému exkrementu, tak jsem se odvolala a kupodivu jsem hned na první odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí získala rozhodnutí, že mi náleží ZTP (zvlášť těžce postižená), PŘESTO si úřad práce dovolil mi znovu poslat rozhodnutí o průkazu TP, tudíž jsem se opětovně musela obrátit na ministerstvo… a než úřady rozhodnou, pak státní správa, pak vydání průkazu, pak následně vydání EU parkovacího průkazu, pak žádost o Euroklíč… a rok a půl v háji. Příšerné.
A v této konkrétní FB skupině je komunita lidí, kdy zakladatel – též člověk bez právního vzdělání – též “za pochodu” supluje právní pomoc právě pro spoustu postižených (teď myslím státem, nikoliv jejich nemocí, nebo neurodivergencí). Musí zakládat sbírky, sám invalidní důchod tuším ani nemá a nebýt jeho rodičů, tak je z něj nejspíš bezdomovec a to trpí narkolepsií. Ach jo. Je mi ze státní správy stejně zle jako z politiky.
Threads a čtenářská gramotnost
Se zmínkou o tom, co jsem tu načrtla z usnesení soudu, se pojí i čtenářská gramotnost, která chybí údajně až 70 % lidí. Já bych řeka, že dokonce vícero, protože come on...
Sem tam jsem občas aktivní na Threads. A jak to na začátku byla celkem příjemná nová sociální síť, kde stačí napsat někde nějaký komentář a dostanete se klidně i na takové dosahy, tak postupem času se na ní nahrnuli idioti. Naštěstí jsou stále (zdánlivě) v menšině a povětšinou tam člověk nalezne i podporu, pochopení, případně legraci. Ale – což je dáno i omezeným počtem znaků – se stává, a proto preferuju blogy a weby, ostatně, jak jsem zmínila na začátku, že se na vás někteří uživatelé, co právě postrádají čtenářskou gramotnost, nahrnou jako supi. Včera jsem tam sdílela zkušenost se svou bývalou kamarádkou, a proč jsem se s ní přestala bavit a můj komentář vyletěl v počtu zobrazení a reakcí až moc vysoko. Jinak bych se tady o tom ani nezmiňovala.
V komentáři jsem vysvětlila, že mě vodila za nos. Že mi vlastně regulérně lhala. Že byla sobecká, ve všem jsem se jí podřizovala a ke svému manželovi se ve výsledku chovala jako k dítěti. A uživatelé, hlavně jedna příšerná ženská, se chytili jediné věci a začali mi vypisovat například, že bych byla spokojená, kdyby se ona kamarádka zabila.
(Chtěla bych sem hodit jako Just Justýna ten WTF pohled s tou WTF hudbou na pozadí, ale bohužel, jde jen o psané slovo. Ale vážně – co to jako má být? Tohle už je podněcování k nenávisti.)
Kdo si mě pamatuje ještě z dávnějších dob, kdy jsem vystupovala jako anantiheroine, byla v autistické komunitě tak trochu influencer po dobu mnoha let, tak ví, že jsem se setkala s řadou matek autistů, kterým jsme záměrn říkali mamynky, protože byly zlé. Opravdu zlé a zákeřné. Asi nikoho nepřekvapí, že ta žena, co mi tohle napsala, je matka autisty, že ne? Že ne? Autismus je dědičný a často se objevuje u potomků lidí, kteří jsou sami autisté, mají BAP, ADHD, nebo nějakou poruchu osobnosti. (To vážně není můj výmysl, to říká genetika.)
70 %. SEDMDESÁT! Sorry not sorry, ale i když dělám chyby v čárkách, nebo vynechám omylem sloveso, protože můj mozek předbíhá moje ruce, jeden z oborů, který jsem vystudovala, je lingvistika. Takže když říkám, že něco chápete špatně, chápete to špatně.
Na naši VŠ se dělal příjmací test ze všeobecných předpokadů (kterého se každý bojí jak čert kříže, proto ani na Karlově Univerzitě není a u nás ho též zrušili), což je jinými slovy test čtenářské gramotnosti a tak trochu IQ test (ano, vychází z WAISu), díky kterému jsem se na školu dostala, protože test z angličtiny jsem tehdy tak trochu pohnojila (to mě už semlela nervozita v kombinaci s ADHD). Ale protože, jak jsem se dozvěděla, jsem měla tak vysoké skóre v testu studijních předpokladů, pozvali mě i do druhého kola, kde jsem dostala šanci svůj test z angličtiny opravit, což se mi povedlo (reálně na naučení se celé švédské gramatiky mi stačil jeden den, magistra jsem studovala v UK, kde i bydlím a jednou jedinkrát jsem se opravdu naučila na španělštinu, kterou jsem nesnášela, a učitelka byla v šoku, že jsem použila gramatiku, kterou nás ani neučila).
A WAIS? IQ test, který trvá 60 až 90 minut v závislosti na výsledném IQ (ale pochopitelně i třeba na tempu zapisování odpovědí daného klinického psychologa), byl ukončen za 30 minut. Klinický psycholog ho ukončí takto rychle proto, že narazí na jeho strop = IQ 160 a dál už není kam jít. Já byla tenkrát tak naštvaná, říkala jsem si, proč mi dává nějaký kvíz ze ZŠ, když jsem přišla na diagnostiku autismu. A ona mi řekla: „nemá cenu dál pokračovat, lidé vám nerozumí, protože jste příliš inteligentní, to není autismus“.
V roce 2015. Ignorovala jsem to, protože to musí být chyba. Nesmysl.
Ale měla pravdu. Lidé mi vážně nerozumí.
Připouštím, že tento článek píšu pod velkým vlivem noradrenalinu, který umocňuje moje naštvání a hyperagitovanost, jelikož mi nesedl nový lék na spaní Mirtazapin – na jedné straně mě dokáže „zabít“, jako jediný lék, to je fakt narkóza, reálně jsem zaspala i antibiotika a to se mi nikdy předtím nestalo, hnus, hnus, hnus, na druhé straně zvedá noradrenalin, takže mám vysoký tep, podrážděnost, jedu tu v Neurolu, který stejně noradrenalin v takovéhle dávce neumí přebít… léky vysazuju, tak snad mi bude brzo líp.
A pěkně prosím – vy, co mi chcete pomoct s rozběhnutím neziskovky, můžete mě podpořit koupí „kafe„, nebo přes Throne… prosím o zvážení. 💕 Než požádám o nějaké granty v rámci EU, pochopitelně zahraniční, protože ČR na boje se státem nedá ani korunu, bude to dlouhý boj a já mám jen invalidní důchod z ČR… navíc mě za měsíc a půl čeká přezkum. Ostatně právě kvůli tomu jsem byla v Manchesteru na správním soudu a doufám, že rozsudek bude ASAP v můj prospěch a dostanu konečně britské benefity. Protože hej, sorry not sorry, opět, ale člověk by neměl být závislý jen od toho, kde se narodil a jaký je tam systém, zvlášť pokud je hluboce zdravotně postižený od narození, nikoliv vlastním zaviněním. A navíc chce pomáhat.
Aneta Jade Holmes 
Napsat komentář