Buďme zero waste, aspoň trochu

Už z podstaty samotného života, kdy jsme, ať se nám to líbí, nebo ne, nuceni neustále svá těla krmit a starat se o ně dalšími způsoby, je nemožné být zero waste, tedy nevytvářet žádný odpad. Bohužel, mnoho lidí si potom takto omlouvá svou neochotu minimalizovat svůj odpad a nerozumí tomu proč se snažit. Je to vše o zvycích, které se těžce mění. Paradoxně je to právě autistka Greta Thunberg, která se snaží změnit svoje zvyky a vysvětlovat společnosti proč je nutné, abychom je změnili i my.

Když jsem nastoupila do první třídy, nerozuměla jsem tomu proč mě ‚paní učitelky‘ nutily, abych si své učebnice a sešity obalovala do kusu plastu, který při první příležitosti spadl nebo se protrhl. Nemluvě o tom, že ani ty silnější obaly nikdy neochránily učebnice před ohnutými rohy či vylitou tuží (moje žákovské byly plné poznámek za neobalené sešity). Vyrůstáme v přesvědčení, že plasty jsou univerzální ochrana a na jejich nadbytek doplácí především ochrnutí lidé pro které je ohebné plastové brčko jedinou možností jak se důstojně napít.

Spousta lidí žije ve dvou extrémech. Jeden extrém ze dne na den mění svůj život zcela kompletně a dobrovolně se narvou do škatulek „lesan, bio a ekoteroristů“, druhý extrém si na jeden rohlík vezme pro jistotu dva plastové sáčky, které po cestě do práce zahodí. Ani jedno není nutné a ani jedno není v pořádku. I malé změny se počítají a jsou důležité!

Možná s Gretou nesouhlasíte, možná se vám zdá její projev hysterický, a možná i způsob jejího projevu skutečně není šťastný, ale má pravdu. Má pravdu, protože se řídí vědeckými studiemi, které se nedají tak snadno zmanipulovat jak by někteří rádi věřili. Ano, ani vědecké studie se neshodnou a rozcházejí se, ale rozcházejí se jen v jednom; jak rychle a v jakém rozsahu nás zasáhnou důsledky klimatických změny, ne jestli se klimatické změny vůbec dějí, jelikož se dějí, to je fakt. A snaha ji zdiskreditovat, protože je „psychicky nemocná“, je zásadní argumentační faul. Takto „psychicky nemocný“ byl i Einstein a kdo z nás by se opovážil pochybovat o tom jestli měl pravdu. Nebo spousta jiných velikánů, jejichž jména dnes známe naprosto automaticky. A útočné reakce na inteligentní dospívající dívku, dokazují nejen nulovou znalost a ochotu si zjistit něco o Aspergerově syndromu (na což jsme my aktivisté v oblasti destigmatizace PAS zvyklí), ale i lhostejnost k jiným; aby potomci jejich potomků nemuseli žít v nepřátelských podmínkách. Anebo oni sami v následujícím životě.