Sociopat s arogancí sobě vlastní

Určitá skupina lidí, nebudu ji nijak nazývat, abych zase někoho neurazila, prostě nevidí. Jak říká Sherlock Holmes: „vidíš, ale nepozoruješ“. Myslím si, že by výuka psychologie měla být povinná.

Víte, co mě dovedlo k diagnóze? Fiktivní postavy ze seriálů. Obzvlášť ta jedna konkrétní; Sherlock Holmes. Asperger jak prase. Nejen, že lidem jako jsem já, je to dost očividné, protože rozumí jeho pocitům, pohnutkám a motivům, ale dokonce i doktor John Watson ho takhle nazve v Psisku Baskervillském. Kdybych měla dělat nějakou psychoanalýzu, kterou mám jednoho dne v plánu, řekla bych, že se vydává za sociopata pouze na základě svých špatných zkušeností z dětství, na které jsou v seriálu dost často narážky. Protože, c’mon, který autista nebyl v dětství a dospívání šikanovaný? Je to jen póza, aby ho nikdo nemohl ranit, což jak vidíme už od prvního dílu, se moc nedaří. Všichni jsou na něj protivní jen protože je nebezpečně inteligentní a nebojí se to dávat najevo. Vysoká inteligence z vás ovšem špatného člověka neudělá, spíš naopak. Zločiny jsou páchány spíše lidmi s „normální“ inteligencí.

Sama jsem si prošla touhle pózou, kdy jsem na sobě vysloveně a cíleně hledala znaky, které by mě utvrdily v tom, že nemám pocity. Že nemám empatii. Že jsem maniak. Že jsem přesně ten robot, který bych podle diváků a tvůrců měla být. Takhle nás chtějí, ne?

Jenže to je omyl. Hrozně mě štve, že je v dnešní době móda tvořit postavy, které charakterově odpovídají lidem s nějakou poruchou (nebudu lhát, mám na mysli především PAS, jelikož to je asi nejvíc trendy) a buďto o tom vůbec nikde nemluví, anebo je narvou do kolonky nějaké sociopatie/psychopatie, aby náhodou nebyli ableisti. Protože to je přece špatné, že? Kdybychom přiznali, že Sheldon Cooper je autista, už bychom si z něj nemohli dělat srandu. A lidi, kteří si pod pojmem psychologie představí šílenství, to potom papouškují a prezentují dál, což akorát ještě ukotvuje stigma, které je už tak dost rozšířené. „Naaah, on je jen magor.“ I kdyby byl ‚jen‘ magor, což znamená v překladu nějakou choromyslnost… rozhodně není ani trochu ableistické to prohlašovat a dělat si z toho legraci, že ano? (sarkasmus)

Jo, a víte za co byly kritizovány poslední dvě řady Sherlocka? Za to, že se tam chová příliš lidsky. Že ukazuje emoce. Že je mimo charakter. Ne… není, ani trochu není. Naopak se zcela zjevně vrací ke své původní identitě před začátkem seriálu.

Ještě nedávno jsem byla ten typ člověka, co kritizoval tenhle aktivismus. Co si myslel, že je všechno jen nafouklá bublina. Jenže jsem byla pěkně hloupá. Já nejsem černoch žijící v USA a tak nemůžu soudit, jestli je tam skutečně stále tak rozšířený rasismus. Nejsem gay někde v Asii, abych mohla říkat, že homofobie je vymýcená. Ale teď, po diagnóze, si začínám vzpomínat na všechny ty traumata, co jsem potlačila, mi je jasný, že to není žádná nafouklá bublina. Lidi se bojí lidí, kterým nerozumí, protože si myslí, že lidem rozumí a potom se diví, když je jejich partner podvede, protože si nevšimli, že je nešťastný… ale rozumí jim, ano. (sarkasmus)

Neříkám, že ten xenofobický (ach, jak já miluju termíny) není racionální… až na to, že my žijeme v moderní Evropě, kde, jak už od pradávna platí, člověk, který nám může ublížit nejvíc a potažmo i ublíží, není ten super mega divný kolega. Ne, jsou to vaši blízcí.